Skupina lidí sedí u jednoho stolu. Diskuse plyne, všichni se zapojují, čas se dodržuje, výstupy dávají smysl. Nejsou slyšet hádky, nikdo není frustrovaný. Zvenčí to může působit, že se setkání „tak nějak povedlo samo“.
Facilitátor, který setkání vede, působí nenápadně. Je téměř neviditelný. A právě v tu chvíli odvedl velmi dobrou práci.
Proč dobrá facilitace není vidět
Kvalitní facilitace se z velké části odehrává ještě předtím, než se skupina vůbec sejde. Právě tam vzniká promyšlené řešení, které umožní hladký průběh setkání.
Jasně pojmenovaný cíl, výběr vhodných metod, příprava podkladů a práce s očekáváními. Stejně tak identifikace a ošetření možných rizik: konfliktních témat, nerovnováhy hlasů, únavy nebo přetížení programu.
Když je tahle práce odvedena dobře, většina problémů se na samotném setkání vůbec neobjeví. Facilitátor pak nemusí „hasit požáry“, protože jim dokázal předejít.
Co facilitátor dělá, aniž by byl středem pozornosti
Během samotného setkání facilitátor průběžně sleduje vícero rovin zároveň. Připomíná cíl, hlídá čas a pomáhá strukturovat diskusi.
Vnímá energii ve skupině a ve správný moment zpomalí, zrychlí nebo změní formu práce. Dává prostor tišším hlasům a zároveň citlivě brzdí ty dominantní.
Často jde o drobné, téměř nepostřehnutelné zásahy. Právě ty ale rozhodují o tom, zda skupina zůstane soustředěná a může pracovat s lehkostí a s důvěrou.
Když je facilitátor příliš vidět (a proč je to problém)
Občas se objevuje představa, že dobrý facilitátor musí být výrazný, vtipný, hodně mluvit a „táhnout skupinu“. Ve skutečnosti to ale často značí pravý opak. Příliš výrazná role facilitátora bývá reakcí na něco, co nebylo dostatečně připravené.
Facilitátor pak zasahuje víc, než je potřeba, improvizuje a snadno se stane hlavním aktérem celého setkání. Účastníci se dostávají do pasivní nebo reaktivní role a mají menší prostor se skutečně zapojit. Výsledkem může být sice navenek výrazné setkání, ale kvalita výstupů bývá nevalná.
Jak poznat kvalitní facilitaci
Kvalitu facilitace nepoznáme podle toho, kolik toho facilitátor řekl. Poznáme ji podle toho, s čím účastníci odcházejí.
Podle toho, že vědí, že cíle setkání byly naplněny a mají jasno v dalších krocích. Že se cítili zapojeni a vyslyšeni. Že proces působil smysluplně a přirozeně. Paradoxně právě tehdy má skupina pocit, že to zvládla „sama“.
A přesně v tom spočívá dobrá facilitace: vytvořit podmínky, ve kterých může práce skupiny proběhnout naplno – i když to zvenčí vypadá, že facilitátor vlastně nic moc nedělal.
