Jak se hlásit o slovo online?

V minulém článku jsem psal o tom, jak elegantně předávat slovo ve skupině při online setkání. Dnes se podíváme na zdánlivou drobnost – jakými způsoby si účastníci mohou o slovo říkat.

Výchozí situace je běžná – vy v roli facilitátora nebo lektora mluvíte a účastník chce něco říct. Při živém setkání obvykle zvedne ruku, vy si tohoto gesta všimnete a neverbálně nebo komentářem mu slovo dáte (případně mu slíbíte, že při nejbližší vhodné příležitosti prostor dostane). Pokud si náhodou zvednuté ruky nevšimnete, tak účastník vidí, že nevidíte a připomene se.

Zdálo by se, že v online prostředí to bude fungovat stejně. Ale opak je pravdou a klíč leží v onom „vidí, že nevidíte“. Když při videohovoru účastníci vidí, že nereagujete, tak neví, zda jste je viděli (a ignorujete je) nebo jste je neviděli a měli by se připomenout. Často vás nechtějí přerušovat, jejich dotaz po čase ztratí význam a vy se ani nedozvíte, že se vůbec hlásili.

Ptejte se rovnou

Do první skupiny faktorů ovlivňujících pozornost patří vše, co se týká našeho tělesného komfortu. Proto účastníkům na začátku setkání říkám, že pokud budou mít otázku nebo budou chtít reagovat, ať si rovnou vezmou slovo a začnou mluvit. Tak mám jistotu, že prostor je pro všechny otevřený. Zřejmě vás napadá, že tento způsob nebude fungovat vždy. Souhlasím – nepoužívám jej u velkých skupin (řekněme 20 a více účastníků). Ve chvíli, kdy by se mi setkání zvrhávalo v nekonečnou sérii dotazů, tak bych toto pravidlo také změnil.

Chat

A to třeba na druhou variantu – říkání si o slovo prostřednictvím chatu. Výhodou je, že díky notifikacím a zvukům (každá online platforma to má trochu jinak) snadněji upoutá vaši pozornost. Pokud byste i to přehlédli, tak alespoň zpětně uvidíte, že si o slovo někdo říkal. Můžete mu jej dodatečně udělit nebo to vzít jako podnět a se skupinou si vyjasnit, jak se mají o slovo hlásit.

Kamera, ručička, mikrofon

Pokud máte jistotu, že si dokážete ohlídat, kdo se o slovo přihlásil, pak můžete využít klasické způsoby. Lidé, co chtějí mluvit, mohou mávat do kamery nebo použít virtuální ručičku, která je zvýrazní (různé platformy ji opět mají různě – někde po čase zmizí jinde svítí dokud ji účastník opět nezruší).

Dokážeme vnímat čas z hlediska minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Proto je potřeba účastníkům zvědomovat, jaké Častým způsobem je také to, že si lidé zapnou mikrofon, aby ostatním naznačili, že chtějí mluvit. Funguje to, nicméně já preferuju, aby měli mikrofony všichni zapnuté po celou dobu (samozřejmě s výjimkou rušivých zvuků na pozadí). Zvyšuje to interaktivitu, zrychluje reakce a dokonce i ticho zní jinak (lépe).

Zkuste se všemi způsoby experimentovat a sledovat, co se bude dít. Ono totiž při facilitaci nebo lektorování jsou to často právě podobné drobnosti, které mají velký vliv. Účastníci setkání jinak prožívají a jinak hodnotí i jeho přínos.
V nejbližších dnech mě čeká větší než malé množství online kurzů, proto příští pondělí metodické okénko nebude. Na další porci metodiky se můžete těšit na začátku května.


Doporučené kurzy