Jak předávat online slovo?

Možná jste si toho všimli také. V online světě se prodlužuje reakční čas. Tedy doba mezi tím, kdy dokončíte otázku, a momentem než začne někdo odpovídat. Někdy se prodlouží jen mírně a někdy vznikne neúměrně dlouhé ticho. To pak snižuje dynamiku celého setkání a přispívá k celkové únavě z online prostředí. Důvodem je nejasno, kdo má začít odpovídat a větší zdrženlivost účastníků slovo si vzít. Naštěstí existuje několik způsobů, jak situaci vyřešit:

Pošli to dál

Moje nejoblíbenější varianta spočívá v instrukci, aby účastník odpověděl a následně poslal slovo komukoliv dalšímu, kdo ještě nemluvil. Je to jednoduché, účastníky to nutí věnovat více pozornosti tomu, co se děje, a navíc to přináší příležitost posilovat vztahy ve skupině.

Vyvolávání

Obdobně jednoduchá varianta, kdy slovo udělujete jmenovitě vy z pozice lektora nebo facilitátora. Nevýhodou je, že pak jste to vy, kdo si musí hlídat, kdo ještě nemluvil, a ke komu se účastníci vztahují. Proto tuto variantu používám v situaci, kdy se skupina potkává jen jednorázově a krátce. Případně pokud chci dát cíleně větší (nebo menší) prostor konkrétním lidem.

Podle obrázku

Rád používám vizualizaci, kdy jsou jména účastníků zapsána v nějakém sdíleném prostředí (typicky v Google Jamboard). Pak se slovo předává jednoduše zleva-doprava nebo po směru hodinových ručiček. Mojí oblíbenou hříčkou je nechat lidi rozmístit svoje jména na mapě ČR a pak postupujeme od západu na východ (nebo naopak).

Popcorn

Tuto variantu používám v situacích, kdy by uměle určené pořadí mohlo narušit plynulost setkání. Instrukce zní, že chci ,aby postupně promluvili všichni, nicméně pořadí je libovolné. Zkrátka, kdo zrovna má myšlenku, ať ji řekne. Občas promluví dva účastníci zároveň. To ničemu nevadí, obvykle se sami rychle domluví, kdo začne. A navíc je to další příležitost pro drobnou sociální interakci. Pokud je dlouho ticho, tak zkusím zopakovat otázku (a ověřit si, že je pochopitelná) a případně přejdu k vyvolávání.

Zavrťte hlavou

Tuto variantu používám v situacích, kdy by uměle určené pořadí mohlo narušit plynulost setkání. Instrukce zní, že chci Poslední varianta pokrývá situace, kdy dáváte skupině otázku, která má spíše povahu nabídky (např. „Chcete se k tomu ještě cokoliv doptat?“). Ticho pak může znamenat více věcí:

A) Otázka je nesrozumitelná, účastníci přemýšlí, na co se jich ptáte.
B) Otázka je srozumitelná, ale účastníci na ni reagovat nechtějí.
C) Otázka je srozumitelná a účastníci reagovat chtějí. A právě přemýšlí, jak svoji odpověď zformulovat.

Proto, když otázku položím, tak poprosím ty z účastníků, kteří chápou na co se ptám, ale nic je nenapadá, aby zavrtěli hlavou do kamery. Pokud to udělá celá skupina, tak vím, že můžeme jít dál. Pokud jen část, tak chvíli počkám a potom se cíleně doptám těch, co zatím nereagovali.

Doporučení na závěr – pokud některou z těchto variant doposud nepoužíváte, tak ji zkuste při nejbližší příležitosti vyzkoušet. Uvidíte, jestli zpřehlední a zrychlí průběh setkání. 


Doporučené kurzy